Pohled na dojíždění jako na nutné zlo proto rychle zastarává. Mnohem výhodnější je pohlížet na něj jako na investovatelný kapitál – prostor, kde lze soustředěně dokončit drobné úkoly, vstřebat nové poznatky nebo jednoduše vydechnout před dalším výkonem. Průměrný zaměstnanec tak může během roku „ušetřit" klidně i vyšší desítky hodin – co byste s takovým kapitálem času dokázali vy? Právě strategické využití těchto minut může zaměstnancům i firmám přinést nenápadnou, ale silnou konkurenční výhodu.
Délka a kvalita dojíždění se v posledních letech staly klíčovými parametry spokojenosti pracovníků. Hybridní režimy sice snížily počet dní v kanceláři, ale ve dnech, kdy lidé cestují, se trasy nezkrátily a dopravní špičky často zůstaly stejné. Z pohledu HR tak dojíždění dál ovlivňuje angažovanost, retenci i výsledky náboru.
Zaměstnanci, kteří vnímají cestu jako promarněnou, rychleji vykazují známky únavy a frustrace, zatímco ti, kteří čas aktivně zužitkují, si lépe udržují motivaci a psychickou kondici. Právě proto je vhodné hovořit o „kvalitě dojezdového času“ – měřítku, které kombinuje délku trasy, dopravní prostředek a subjektivní pocit užitečnosti.
Když jsme si v předchozí části ukázali, že kvalita dojezdového času přímo ovlivňuje spokojenost i výkon týmů, logicky se jako první praktická oblast nabízí produktivita. Právě zde totiž můžeme nejrychleji změřit návratnost času stráveného na cestách – ať už v počtu vyřízených úkolů, nebo v pocitu, že den začíná smysluplně už od prvních kilometrů.
Mnoho úloh nevyžaduje kompletní zázemí kanceláře; naopak prospívají poměrně klidnému prostředí, jaké nabízí vlakové kupé nebo zadní sedadlo sdílené jízdy. Právě tyto miniprojekty – vyřízení e mailů, rychlé rešerše, krátké statusy – lze vyřídit dřív, než auto přejede hranice města.
Klíčem je koncept mobile deep work. Jde o plánované bloky soustředěné činnosti, které jsou časově krátké, ale vyžadují maximální pozornost. Lidově řečeno: „kouzlo dvaceti minut“. Pro jejich úspěch je nutné minimalizovat rušivé elementy a předem si připravit pomůcky.
Drobná investice do bezdrátových sluchátek, přenosné klávesnice či stojánku na telefon dramaticky snižuje třecí plochy a zvyšuje pocit „hotovo“ ještě před příjezdem do kanceláře.
Mozek během opakovaných činností snadno přepne na autopilota. Právě toto lehké „omezení vědomé pozornosti“ vytváří ideální kulisu pro osvojování nových poznatků. Mikro učení rozdělené do několika krátkých bloků během týdne přináší lepší retenci než jednorázové maratony.
Zároveň platí, že kognitivní kapacita je nejvyšší v prvních dvaceti minutách cesty. Po této době začíná křivka zapamatování prudce klesat. Proto je výhodnější rozdělit obsah na menší díly, které zapadnou do jednotlivých jízdních úseků.
Dojíždění představuje tzv. liminální prostor – přechodovou zónu mezi pracovním a soukromým životem. Využito vědomě, pomáhá mozku „odložit“ pracovní roli a před vstupem do domácí sféry se zregenerovat. Opačný extrém, tedy chaotický přeskok z práce rovnou do rodinných povinností, zvyšuje riziko dlouhodobé vyčerpanosti.
Regenerační strategie během cesty mají podobnou účinnost jako krátká procházka nebo dechová cvičení v kanceláři. Nezaberou téměř žádný čas navíc, a přitom citelně zlepšují náladu, kvalitu spánku i celkovou odolnost proti stresu.
Firmy mohou kvalitu dojezdového času ovlivnit častěji, než si myslí. Pomůže nejen nabídka benefitů, ale i kultura, která považuje dojíždění za součást pracovního dne, nikoli za „čas navíc“. Když organizace aktivně podporuje smysluplné využití cest, zvyšuje tím angažovanost i loajalitu.
Strategie nemusí být nákladné. Někdy stačí flexibilní nástupní okna, jindy příspěvek na vybavení pro mobilní práci. Důležité je změnu měřit: absence, výsledky pulse surveys i korelace mezi délkou cesty a výkonem odhalí, zda se investice vrací.
Rychlejší sítě, kvalitnější palubní Wi Fi i speciální tichá kupé ve vlacích dělají z cesty plnohodnotné pracoviště. Dopravci i technologické platformy proto stále častěji optimalizují trasy podle toho, zda chce cestující pracovat, nebo odpočívat.
Mobilní aplikace už dnes umožňují zvolit sedadlo s větším stolkem, tichou zónu pro videohovory nebo delší přestup, pokud chcete „nahnat“ kroky – v městské dopravě vás navedou k nejbližšímu spoji s relaxačním oddílem, zatímco u meziměstských tras nabídnou tiché kupé s rezervovaným stolem. Tím posouvají dojíždění od pasivního přesunu k vědomě plánované součásti pracovního dne.
Dojíždění nezmizí, ale může zásadně změnit svou podobu. Pokud jeho skrytý potenciál uchopíme správně, promění se v hmatatelný přínos pro produktivitu, rozvoj i duševní kondici – a právě k rychlému přetavení teorie do praxe slouží následující tři kroky. Správná kombinace produktivních úloh, mikro učení a regenerace z něj dělá konkurenční výhodu, která podporuje výkon i well being.
Čas na cestách nezmizí, ale může se proměnit v laboratoř nápadů, univerzitu i wellness centrum v jednom. Stačí k němu přistupovat strategicky.
Pouze přihlášení uživatelé mohou přidávat reakce
Tato diskuze neobsahuje zatím žádné příspěvky
Už vás nemine žádné moudro. Dejte nám svůj e-mail a každý čtvrtek vám pošleme výběr toho nejzajímavějšího, co se na HeRe dělo.