„Pokud se chcete živit HR, musíte si uvědomit, že jde o práci s lidmi, kteří kolikrát přesně neví, co vlastně děláte,“ říká Denis Dorotíková, HR specialistka firmy Prusa Research

Striktně určená pravidla pro procesy a struktury, nebo úplně nové postupy a experimenty? Denisa Dorotíková si z pohledu HR vyzkoušela obojí. Zkušenosti sbírala v etablovaném korporátu i nadějném startupu. Z obou fází své kariéry si odnesla cenné zkušenosti, nejlépe se ale cítí nyní. Výrobní firma Prusa Research jí jako personalistce nabídla jasněji danou pracovní dobu a lepší work-life balance. Co si odnesla z různých typů společností?

Vystudovala jste andragogiku. Má toto odvětví něco společného s HR?

Oba obory jsou velmi propojené. Andragogika znamená vzdělávání dospělých, většina vysokých škol ji pak rozděluje na různé podobory. Můžete se věnovat výzkumu, anebo se rovnou zaměřit na řízení lidských zdrojů a další personální záležitosti. Vydala jsem se druhým směrem, takže jsem se pak v praxi výrazně neodklonila.

Takže jste vždy věděla, že se chcete kariérně věnovat personalistice a řízení lidských zdrojů?

Vlastně vůbec ne. Původně mě zajímala hlavně psychologie. Studium ale z více důvodu neklaplo, a tak jsem začala pátrat po oboru, který by jí byl aspoň v některých ohledech blízký. Na andragogice jsme se bez psychologie neobešli, mám z ní dokonce státnice. Postupně se všechno vyprofilovalo samo.

Začínala jste roční brigádou v malé personální agentuře.

Tehdy jsem hlavně domlouvala schůzky s klienty a podobně. Při škole jsem pomáhala v ManpowerGroup, náš tým spolupracoval s technologickou firmou Hewlett-Packard. Na Brumlovce, kde HP sídlí, jsme se starali přibližně o stovku zaměstnanců, řešili jsme mzdy, dovolenou a další zaměstnanecké potřeby. Vyzkoušela jsem si tady i pohovory a hledání kandidátů.

HR vás tedy po prvních zkušenostech chytlo?

Na chvíli jsem z branže odešla, nebyla jsem si jistá, jestli mám přesně tuhle práci dělat. Nastoupila jsem do IT distribuce jako obchodní asistentka, ale už tenkrát jsem si uvědomovala, že mi změna může pomoct k návratu do HR. Po pár letech se to skutečně stalo.

Co vás tehdy znejistělo, jestli je HR ten pravý obor?

Na začátku kariéry si neuvědomujete mnoho věcí. Jako personalistu vás lidé ve firmě sice registrují, na druhou stranu ale často máte jen podpůrnou funkci bez rozhodovacího práva. Pokud se chcete živit HR, musíte si uvědomit, že jde o práci s lidmi, kteří kolikrát přesně neví, co vlastně děláte. Pro některé jsme neviditelní.

Nenechávat si know-how pro sebe

Po návratu k řízení lidských zdrojů už jste tedy na věci koukala jinak?

Návrat do oboru byl kopnutí, v dobrém i ve zlém. Vyzkoušela jsem si práci personalistiky v korporátu, kde jsou jasně nastavené a sevřené procesy. Musíte se řídit striktními pravidly. Po příchodu do startupu Rossum jsme v HR týmu byli jen čtyři, firma tou dobou hodně rostla. Za rok a půl se ze 100 lidí rozšířila na 250 zaměstnanců. Procesy tady ale zatím nebyly nijak nastavené. Trávila jsem večery nad zákoníkem práce, abych pochopila spoustu nových věcí. Zároveň šlo ale o velkou školu, implementovali jsme úplně nové nástroje.

Vždy vás zajímaly inovace?

Myslím, že mám určité predispozice a novým věcem rychle rozumím. Ve startupu jsem hned začala pomáhat s nastavováním interního HR. Měla jsem na starosti onboarding, offboarding, ale třeba i zavádění ticketovacího systému. Pracovat někde, kde je vše nastaveno a jen posloucháte pravidla, může být velmi jednoduché. Startup je ale oproti korporátu totální punk.

Liší se hlavně v organizaci a struktuře společnosti?

Zcela určitě. V nové menší firmě narazíte na plochou strukturu – neexistuje rozvětvenost a nepůsobí tam moc manažerů. Jakmile firma začíná růst, postupně se všechno větví. Je velmi těžké balancovat mezi všemi zaměstnanci tak, aby pochopili, že už nespadají pod hlavního ředitele. Jiní lidé přebírají zodpovědnost nad různými částmi působení společnosti.

Coby HR specialista pak kolegům vysvětlujete, že přecházejí pod jiného manažera a vznikají nová pravidla, která musí dodržovat.

Přesně tak. Taková situace je náročná časově i psychicky. V korporátu většina zaměstnanců pracuje od 9 do 17 hodin, mají nalinkovanou pracovní náplň a hodně času tráví schůzkami. Vychází se zkrátka z nastavených procesů, které už fungují. A pak najednou přijde změna.

Užila jste si na druhou stranu možnost nastavit HR procesy podle sebe skoro od nuly?

Ano, ale uvědomila jsem si, že to není úplně pro mě. Na jednu stranu šlo o velkou příležitost, ale na startup musíte mít povahu. Práce ve startupu je pro spoustu lidí dream job – hromada benefitů, plné lednice a nadšení. Když se navíc nové firmě daří a vkládají do ní peníze zahraniční investoři, tak se zaměstnanec cítí naplněný a práce ho baví, zvlášť když je mu mezi 20 a 30 lety. Součástí reality startupu je ale často i uvědomění, že pracujete 24/7. Taková práce pak dost zásadně nabourává váš osobní život.

Co vás s odstupem času startup naučil?

Hlavně jednu důležitou věc – vše dokumentovat a nenechávat si know-how jen pro sebe. Zároveň už teď vím, jak důležité je mít přesná data. O zaměstnancích, systémech, výplatách mezd, bonusech a tak dále. Doporučuji si jasně nastavit sběr dat i celkovou flow.

Kancelářská káva versus stravenky

Letos jste přešla do výrobní firmy Prusa Research. Platí pro HR jiná pravidla i v tomto případě?

Ze startupu jsem odešla hlavně proto, že jsem neměla žádný work-life balance a domů chodila hrozně unavená. Když je něčeho příliš, umím si říct, že už stačilo. V den, kdy jsem dala výpověď, mi shodou okolností napsal kamarád z Prusa Research. Zrovna hledali posilu do HR týmu, takže do sebe vše hezky zapadlo. Nyní se starám třeba i o recruiting. Díky tomu, že jde o mladou výrobní firmu, se dostávám do úplně nového prostředí.

Čím je pro vás nové?

Hlavně v lidech. Dlouho jsem žila ve své bublině pražských startupů. Najednou jsem se ocitla ve výrobní firmě a hned při pohovorech mě překvapil úplně jiný přístup. Potkala jsem i lidi ve svém věku, kteří mají úplně jiné problémy i požadavky. Například víc chodí na nemocenskou, protože dělají manuální práci – počítač si můžete lehce vzít domů, ale s výrobní linkou to nejde. Častěji se tady řeší děti a firemní školky, protože máme o něco starší zaměstnance než v případě startupů.

Možnost práce z domova logicky nepatří k požadavkům zaměstnanců výrobní firmy. Jaké benefity považují za atraktivní?

Třeba příspěvek na dětskou rekreaci nebo penzijní připojištění. Trvají na stravenkách, sama mám teď poprvé v životě stravenkový paušál. Ve startupech lidi žijí na kávě a hodně jim záleží na kvalitním kávovaru, ve výrobních firmách místo espressa člověk uvítá třeba mrazák na pizzu. Největší výhodu shledávám v tom, že nemusím pracovat po večerech ani o víkendu, protože v tuhle dobu ve výrobě nedělá nikdo.

Takže teď, po předešlých zkušenostech v korporátu a startupu, máte konečně lepší work-life balance?

Přesně tak, mám z toho radost. Lidi si obecně zvykli, že mají pracovat, a často jim osm hodin za počítačem připadá málo. V Prusa Research máme klasické píchačky a nemůžu si je vynachválit. Jasně napsaný příchod a odchod mi připomíná, že mám pracovat dostatečně, ale ne až přespříliš. Počítač můžu nechat na stole a odcházím s klidem domů.

Dokážete po letech v oboru určit, co vás v HR nejvíc naplňuje?

Hodně mě baví hledat souvislosti v datech a poznávat nové systémy. Taky si ráda povídám s lidmi. Koučovací výcvik mě naučil, jak pokládat správné otázky. Nejvíc si jako HR specialistka užívám onboarding, především první nástupní dny. V případě Prusa Research jsou velmi praktické, uchazeče už při pohovoru zajímá hlavně to, co budou dělat, kolik za práci dostanou a kdy můžou nastoupit. Během nástupního dne jim ukazujeme budovu, pracoviště a některé kolegy. Ráda s nováčky trávím jejich první den v práci a doufám, že se stejně baví i oni.